Trapná a patetická / blog o cestě za radikální životní změnou

O mně

Trapná a patetická

Je mi třicet. Hmm, no možná to vlastně nic neznamená, říkala jsem si vždycky, když mi někdo tvrdil, že po třicítce se hůř hubne, míň spí a všechno je vlastně horší. Na druhou stranu ale, jak tvrdí nějaká ta papírová Máňa (ať už Anna nebo Claire), život začíná po třicítce.

Mám dvě malé děti, jednoho manžela, jeden vš titul v kapse, druhý v nedohlednu. A poslední dobou jsou tyhle jednotkové položky to jediné, co vlastně doopravdy potřebuju a co mě zajímá.

Jsem ve stavu, který dokonale popisuje text písně Fix you od Coldplay: "When you get what you want, but not what you need..."

Jsem generace těch, jejichž rodiče toužili po svobodě a věcech a tak jsem jako dítě měla všechno, na co jsem jen pomyslela. No a tak to se mnou šlo dál, na gymplu jsem sice byla intelektuálka oproštěná od jakéhokoliv materiálna a zejména toho v oblékání, ale když jsem se ve dvaceti dostala k práci v italském Miláně, začala jsem si hrabat věci.

Oblečení, knihy, boty, kabelky a všelijaké fidloprčičky do domácnosti. Nebudu zastírat, že se oblékám ráda, ale ty tuny textilu, co nyní vlastním nemám šanci unosit ani kdybych už v životě nepřibrala ani deko a dožila se 200 let.

Tak a teď k věci. Už delší dobu cítím, že se musím zbavit přebytečných věcí a vlastnit jen to nezbytně nutné. Jasně, říkáte si, je to teď všude móda, Kondo a jiný holky podobnýho ražení, ale já se ptám proč zrovna teď? Proč tenhle pocit zažíváme kolektivně právě teď? Je to tím, že jsme se dostali po období divokého kapitalismu, který nás zaplavil věcmi k pocitu, že takhle to dál nejde? Že když se od nich neoprostíme, zanesou naše životy a mysl?

Navíc mi svědomí říká, že bych měla pořádně něco udělat i s tím, jak vedeme domácnost. Máme kompletně zrekonstruovaný byt a to je jasná šance něco s tím udělat. Jak nakládáme s odpady, co jíme, jak trávíme volný čas.

Hromaděním věcí tvoříme kvanta odpadu, se kterým se musí nějak naložit. A to chci a musím změnit už jenom proto, aby si naše děti do budoucna nesly alespoň trochu dobrých návyků.

Tenhle zápisník na síti si chci vést jako svoje malé svědomí, jako parťáka, když chcete jít běhat nebo cvičit, protože sami se kolikrát nedonutíte, jako záznam na cestě za velkou změnou. No a taky proto, že kdybych tohle všechno řekla lidem, ve svém okolí, kteří mě znají jako sysla věcí, přišla bych jim určitě trapná. Takže budem trochu biomatky, zero waste, trochu o zbavování se věcí a nalézání toho podstatného v životě… jo a to je zase dost patetický:)